Červenec 2012

Týdenní přestávka

27. července 2012 v 19:59 | Alfaraptor
V termínu od 28. 7. do 4. 8 2012 jsem na dovolené na Šumavě. Během této doby dojde ke snížení (už tak dost nízké Smějící se) aktivity na blogu. Není však vyloučeno, že se nějaký ten článek objeví, záleží na tom, jak mi bude vycházet čas. Mezitím se můžete podívat na nové snímky s nadějně vypadajícího remakeu Trespasseru, který vytváří nový člen TresComu v CryEnginu.

A co vásbude čekat po mém příjezdu?

- čerstvé informace o reamkeu
- pokračování soutěže Trespasser: Boj o přežití
- koncept levelu Plantation House
- představení další skladby ze soundtracku Trespasseru

... a mnohem víc

Velký balík obrázků

27. července 2012 v 10:51 | Alfaraptor |  Trespasser remake (CryEngine)

Celkový pohled na ostrov




Pláž

Pohled na startovní pláž a staveniště





Střelnice




Brachiosauří jezírko



Pláně

Údolí vedoucí k přehradě




Přehrada (1)




Přehrada (2)



(Foto: trescomforum.org)

Aktuální stav projektu

19. července 2012 v 20:17 | Alfaraptor |  Trespasser remake (CryEngine)
Následující snímky zachycují obrovský skok kupředu v projektu snažícím se o znovuoživení Trespasseru v CryEnginu. Model ostrova je vytvořen do těch nejmenších detailů a nyní přichází ta nějtěžší část - vytvoření modelů zahrnujících rostliny, předměty, zvířata vyhynulá i současná, budovy a další nezbytnosti tak, aby vše do sebe skvěle zapadalo a přineslo hráči nezapomenutelný realistický zážitek, který slibovala původní hra.

Pláž





Pohle směrem na Městečko z levelu Industrial Jungle



(Foto: trescomforum.org)

Trespasser tehdy a teď - úvod

13. července 2012 v 14:29 | Alfaraptor |  Trespasser tehdy a teď
V tomto seriálu se podíváme na snímky zveřejněné před vydáním Trespasseru. Za pomoci dostupných verzí hry se pokusíme určit souřadnice nebo přibližnou polohu oblastí, které zobrazují a také si povíme něco z jejich historie a zajímavostí.


Na úvod jsem si vybral obrázek z vnitřní strany obalu hry. Pod ním je vyobrazeno stejné místo ve finální verzi.



Scéna je umístěna za hlavní přístavem v současném levelu Lab. Vidíme zde trojici raptorů útočící na Anne. Je to jeden z mnoha obrázků, kde byla spousta věci uměle naaranžována a dodělána v grafickém editoru, o čemž svědčí například celková vyhlazenost snímku nebo na zemi viditelné stopy po střelbě.

Nyní k samotným raptorům. S největší pravděpodobností jsou všichni do scény vloženi z jiných snímků. Důkazem je existence obrázku z levelu Pine Valley, na kterém je raptor v naprosto stejné pozici. Jediná změna spočívá v úpravě zadní nohy, která se v původním snímku splývá se zbytkem těla. V horním obrázku si můžete v místě raptorova kolena všimnout stále viditelného srpovitého drápu a zbytku chodidla.


Pózu, kterou předvádí raptor v pozadí, jsem donedávna považoval za neproveditelnou, avšak díky nedávným objevům bylo dokázáno, že se jedná o aktivitu vyřazenou ze hry během jejího vývoje. Přesvědčit se o tom můžete na tomto obrázku:


O póze třetího raptora si zatím netroufám říct, jak vznikla. Nicméně je tu ještě jedna zajímavost. Stříkanec krve na postřeleném raptorovi byl taktéž považován za uměle dotvořený v grafickém editoru. Díky stejným objevům jako u předešlého bodu nyní víme, že tomu tak být nemuselo:


Celkově vzato se tato oblast již dost podobá finální verzi. Přesto se tady najdou jisté odlišnosti v umístění objektů - napříkald rozmístění stromů, rostlin v popředí, nebo skály v moři.


Zaujal vás tento článek a chtěli byste jeho pokračování? Pošlete mi do komentářů odkaz na některý z předčasně vydaných snímků a já se o něm pokusím získat co nejvíce informací pro další pokračování.




(Foto: trescom.org a archiv autora)

Cryptid: Geneze

8. července 2012 v 19:37 | Alfaraptor |  Zajímavosti
Po poměrně značném úspěchu s prvním dílem jsem se rozhodl vytvořit pokračování příběhu o záhadném humanoidním stvoření ukrytém se v českých lesích s názvem Cryptid: Geneze. Příběh se odehrávající se třináct let před prvním dílem odhaluje informace o Cryptidově původu. Hlavní hrdinka - genetička Veronika Hermannová se spolu se svým otcem a paleontologem Alfrédem Suchým dostává do tajemného podzemního komplexu, který patří excentrickému milionáři Williamu Davisovi. Ten financuje projekt, který za pomoci reverzní genetiky vytváří z tkání současných zvířat zrůdy připomínající zevnějškem své vyhynulé předky. Avšak kvůli Davisově tyranii a egocentrickému chování se personál rozhodne hlavní postavy spolu s milonářem v Komplexu uvěznit a kreatury vypusit ze svých výběhů...

Příběh ještě není zcela zkompletován a určité části teprve budou dopsány. V současnosti je kompletních asi 20 %.

Následující úryvek tvořený z větší části audiodeníkem hlavního genetika Komplexu popisuje setkání s jedním z chovanců Davisova zvěřince. Velice by mě zajímal názor čtenářů blogu na tuto práci a budu velice vděčný za každý váš ohlas.




Dvojice postupovala dál - první sebevědomě a energicky Veronika, za ní zklamaný a trochu uražený Alfréd. Konečně se před nimi objevily mohutně vypadající bezpečnostní dveře s nápisem DRAČÍ SLUJ. O ně bylo opřeno další mrtvé tělo. I to vypadalo jako spící, nebýt naprosto prázdné břišní dutiny, kterou překrývalo jen několik cárů košile. Proboha, co se tady stalo?! blesklo oběma hlavou. Kousek od mrtvého leželo na zemi několik zelených per.
"Vypadá to, že tě konečně můžeme vyškrtnout ze seznamu podezřelých. Vrah nám tady nechal stopu," dloubla vesele Veronika do Alfréda a jedno pero mu ukázala.
"Ha, ha, moc vtipné," zabručel Alfréd.
"Tím bych si nebyl tak jistý," řekl, zatím co si nabízené pero vzal."Podle velikosti a zbarvení se nejspíš jedná o Aru zelenokřídlého. Nebo jsi už snad někdy viděla masožravého papouška?" zeptal se a věnoval jí dětinský úšklebek plný zlomyslné radosti. Vědkyně jej zase na oplátku propalovala nenávistným pohledem, který si v ničem nezadal s bájnou Medusou. Sehnul se k tělu a z louže na zemi vzniklé z všudypřítomné vlhkosti zvedl poznámkový blok s rozmočenými papíry. Na jeho zadní straně byl vytlačen oblouk vesměs přibližně stejně velkých důlků.
"To zvíře mělo ostré zuby, takže na nějakého ptáka můžeme klidně zapomenout."
,,Tak co to tedy je?" naléhala Veronika? "Viděl jsem podobný vzor skusu v jednom vědeckém časopise. Vypadá to skoro jako… skus teropoda."
"Čeho?" podivila se Veronika. "Masožravého dinosaura," vysvětloval Alfréd. "Ale to je nesmysl," dodal vzápětí.
"Davis přece říkal, že dinosaury nevytvořili kvůli nedostatku informací o jejich potravních návycích a vzorcích chování."
"Tak nám možná lhal, možná ne," přemítala Veronika.
"Každopádně mi tihle dva mrtví a celková zanedbanost této oblasti připadá více než podivná. Vůbec se mi to nechce líbit.
"Tak pojď," řekla po chvíli Alfrédovi, "odklidíme tu mrtvolu z cesty." Mladý paleontolog chvíli vypadal, že omdlí, nakonec však přece jen šel a pomohl Veronice ztuhlé tělo odsunout ode dveří. Při této činnosti z nebožtíkovy kapsy vypadl malý přístroj. Byl to kazetový diktafon.
Jako první to zaregistroval Alfréd. Vzal zařízení do rukou a pokusil se jej zapnout.
"Sakra, proč ten krám nefunguje?" nadával, zatímco neustále mačkal tlačítko pro přehrávání. Veronika s jeho chováním začala ztrácet trpělivost.
"Prosím tě, dej to sem!" řekla podrážděně a vzala mu přístroj z rukou.
"No, tak se ukaž," řekl jí Alfréd stejným tónem. Vědkyně už na něj nereagovala. Vytáhla z diktafonu kazetu, kterou chtěla zasunout do svého walkmanu. Nebyl to špatný nápad, měl však jednu trhlinu: kazeta z diktafonu byla mnohem menší, než normální audiokazeta, takže ji v diktafonu nebylo možné přehrát. Alfréd se jen škodolibě uchechtl, ale stačilo jen, aby se na něj Veronika zamračila a hned byl klid. Vzápětí učinila druhý pokus - vzala baterie z walkmanu, vložila je do diktafonu a stiskla tlačítko pro přehrávání. Výsledek byl okamžitý.

Zpočátku slyšeli pouze nepříjemný šum, který přerušil mužský hlas:
"Raz, dva, raz, dva! Zkouška! Zkouška!" Pak se z dálky ozval jiný hlas promlouvající k muži s diktafonem.
"Stačí, když budete mluvit stejně hlasitě jako při normálním rozhovoru. Nemusíte tolik křičet." Nahrávka přeskočila na další záznam.

20. června 1996.
Dnes mi přišel velice zvláštní dopis od nějakého pana Davise. Nevím, jak se dozvěděl moji adresu, ani to, kde jsem pracoval, přesto na mě jeho nabídka udělala dojem. Ve středu se tam zajedu podívat. Kvůli tomu kostarickému fiasku má člověk mé kvalifikace a zaměření velké potíže sehnat práci. Snad se tedy zadaří…

21. června 1996.
Dnešek se opravdu vydařil! Byl jsem se podívat na to místo, které mi Davis nabízel. Adresa přiložená k dopisu mě zavedla do jedné staré továrenské čtvrti. Nenápadná budova, do které jsem vstoupil, pod sebou skrývala rozsáhlý podzemní komplex. Výtahem jsem se dostal do společenského sálu, kde na mě čekal můj budoucí šéf. Po velkolepé hostině jsme se vydali na "vyhlídkovou jízdu". To, co mi ukázal, mě naprosto šokovalo. Davisovým záměrem je vybudovat jakési panoptikum zvířat, která by byla skrz genetiku esteticky upravena tak, aby připomínala své vyhynulé předky. Podle toho, jak mi to vysvětlil, by se jednalo o podobnou práci, kterou jsem dělal posledních patnáct let, tedy genetické modifikaci hospodářských zvířat za účelem větší produktivity. Místo jsem nakonec přijal. Součástí nabídky byl i luxusní apartmán a doživotní renta. Už pozítří mě tam přestěhují…

30. srpna 1996.
Zjistil jsem, že většina vědeckého personálu tvoří, podobně jako já, vědci z bývalých genetických institucí. Seznámil jsem se s profesorem Chambersem a myslím, že jsem tu zahlédl i doktora Torstena. Vypadá to, že tady Davis shromáždil největší špičky oboru…

5. září 1996.
Spolu s mým kolegou Danielem nyní pracujeme na novém přírůstku do zvěřince. Podařilo se nám vychytat poslední mouchy ve vzhledu tvora. Pokud se správně načte závěrečná genová sekvence a neklekne znovu počítač, budeme moci příští týden začít s ostrou várkou…

17. listopadu 1996.
Dnes se vylíhla první tři mláďata. Zdá se, že jsou nidifugní. Další dvě vykazují značnou aktivitu uvnitř vajec, avšak stále se ještě nevylíhla…

18. listopadu 1996
Já toho Daniela snad zabiju! Jak mohl při hlídání usnout? Asi toho má taky dost, stejně jako všichni ostatní. Každopádně náš projekt hodně utrpěl. Vylíhlá mláďata se pustila do svých nenarozených sourozenců a později i do sebe navzájem. Výsledkem jsou dvě mrtvá mláďata, dvě zraněná a jedno zcela zdravé, zřejmě to nejsilnější, které útoky vyprovokovalo. Snažil jsem se panu Davisovi vysvětlit, že tohle je v přírodě zcela běžné chování. On se však místo toho velice rozčílil, protože nás prý nefinancuje kvůli tomu, aby se naše výtvory mezi sebou navzájem požíraly. Na to jsou podle něj příliš drahé. Chtěl mého kolegu vyhodit, ale jelikož je pro moji práci i práci celého týmu nepostradatelný, dostal naštěstí jen podmínečný vyhazov. Odteď musíme být mnohem opatrnější a držet odděleně jak jednotlivá mláďata, tak i Daniela a pana Davise…

20. listopadu 1996.
Ráno v 7:35 uhynulo první z poraněných mláďat, v 16:02 i to druhé. Pitva prokázala, že obě zemřela na následky působení nějaké kyseliny. Otázkou zůstává, odkud se vzala, protože naši tvorové by neměli být jedovatí. Mohla snad být těla během pitvy znečištěna?

27. listopadu 1996.
Přeživší mládě spokojeně roste a sílí. Po celé délce zad a krku, skoro až k ocasu se táhne vrstva jemného pokožkového derivátu připomínajícího srst. Podobné útvary je možné spatřit také na předních končetinách. Od špičky čenichu až k temeni hlavy se začíná rýsovat hřebenovitý kostěný útvar.

9. prosince 1996.
Našemu "Mazlíkovi" začínají být laboratorní podmínky docela těsné, proto ho dnes přesuneme do vlastního výběhu.

11. března 1997.
Momentálně pracuji na hypotetickém "chodícím kytovci" - tedy jakémsi přechodném článku mezi suchozemskými a vodními savci. Chlapi z údržby říkali, že musí upravit konstrukci zastřešující výběh v Dračí sluji, jinak prý hrozí její zřícení. Doslechl jsem se, že se tam několik ošetřovatelů pokouší můj
první výtvor odchytit a přesunout do provizorního zázemí, avšak stále jim uniká. Po obědě bych se tam mohl jít spolu s Danielem podívat. Krátká přestávka od práce by nám přece jen mohla prospět…

Další záznam začal směsicí šustivých zvuků a tlumeného rozhovoru. Diktafon se zřejmě nedopatřením spustil ve vědcově kapse a nahrál tak vše, co bylo v jeho dosahu.

"… davý, jak se mu vede. Co myslíš, projevily se už u něj sekundární znaky?"
"Těžko říct," ozval se vzdálenější hlas, " podle aktuálních výpočtů lze změny očekávat každým dnem." Několik okamžiků se z reproduktoru ozývaly jen kroky obou mužů, chvíli na to zavrzání dveří. "Zdravíčko, páni vědci!" zaznělo odkudsi z dálky.
"Ahoj, Tome," pozdravil člověk, jemuž diktafon patřil. "Co jste to stvořili za potvoru, že na ni vůbec nic neplatí?" zlobil se Tom jen na oko.
"Návnady s uspávadlem žrát nechce, živých králíků si nevšímá a pořád se skrývá tamhle v houští. Jen za dnešek jsme na něj vyplýtvali minimálně patnáct šipek. Vždycky se ukáže jen na krátký okamžik; to když se jde napít, ale jakmile sáhnu po foukačce, je okamžitě pryč."
"Už vás má prokouknutého," zasmál se hlas pravděpodobně patřící Danielovi.
"Musíte přijít s něčím novým."
"S něčím novým, s něčím novým…," přemýšlel nahlas Tom. "Hm, co kdybyste vy dva šli blíž k výběhu a zkusili ho přilákat? Jste přece jen první lidi, se kterými přišel do kontaktu. Třeba si vás ještě bude pamatovat."
"No vidíš, to by mě ani nenapadalo," řekl vědec.
"Běž se připravit a my se pokusíme udržet jeho pozornost."
"Tak fajn," řekl Tom, jehož hlas se pomalu vzdaloval. Vědec se svým spolupracovníkem přistoupili k výběhu.
"Potřebujeme ho nějak navnadit," uvažoval Daniel.
"Možná -"
"Něco zkusím," přerušil vědec Danielův tok myšlenek. Z diktafonu se nyní ozývaly šustící zvuky, ke kterým se přidalo kovové cinkání.
"Ty chceš jít dovnitř?!" zareagoval překvapeně Daniel. "Ale ne," zasmál se pobaveně vědec.
"Tvory, jejichž genetickou informaci sdílí, od přírody přitahují lesklé a cinkavé předměty." Znovu zachřestil klíči. Odpověď přišla vzápětí. Letmé zašustění keřů vystřídaly ozvěny kroků bořících se do písku doprovázené krátkými vrzavými zvuky. Oba muži nebyli schopni dlouhou chvíli ze sebe dostat ani hlásku.
"To je," hlesl nakonec Daniel, "naprosto úžasné, já vím," dokončil vědec stejně užaslým hlasem. "Zkus těmi klíči znovu zachřestit," pobízel Daniel. Jakmile tak vědec učinil, zvuky podmalované slabým vrčením zvýšily svoji intenzitu. "Je tím úplně hypnotizovaný," komentoval vědec aktuální dění.
"Hej, pst, Tome! Myslím, že teď je ta pravá chvíle!" šeptal horlivě Daniel. Sotva slyšitelný hvizd letící šipky byl přehlušen ostrým skřekem, který zněl víc překvapeně, než bolestivě.
"Sakra, on si ji vytrhl! Do háje, to byla moje poslední!" křičel Tom vzteky bez sebe. Krátce na to však něco těžkého dopadlo na písčitou podlahu výběhu.
"Jo! Konečně jsem tě dostal, ty potvoro! Takhle na tebe!" radoval se dětinsky ošetřovatel. Následovala trapná chvíle ticha, při které si nejspíš všichni tři vyměňovali zmatené pohledy.
"Takže, co teď?" přerušil Daniel mlčení.
"Ehm, mohli byste mi ho ještě pomoct přesunout do přepravní klece," ozval se Tom.
"Pojďte se mnou a nasaďte si tyhle rukavice, abyste se neušpinili od toho sajrajtu, co vylučuje. Hlasitost jejich kroků se změnila při přechodu z betonové podlahy na písek.
"Přeneseme ho na transportní plachtu. Na tři, jo?" ujišťoval se Tom.
"Raz, dva, TŘI!" Tělo zvířete uspokojivě plesklo do přichystaného kusu látky.
"Bezva, chlapi, teď každý vezměte jeden cíp a můžeme vyrazit." Chvíli se z reproduktoru ozývaly jen šoupavé kroky a sténání, když vtom najednou Daniel vykřikl:
"Probouzí se!" Všichni pustili látku, a ta spadla na zem.
"Pořád je v limbu," oznamoval Tom, ale raději bychom měli zavolat posily. Zřejmě si šipku vyškubnul moc brzy. Jeden z vás by mohl zajít k interkomu a informovat Davise, ať nám sem někoho pošle."
"Já půjdu," řekl vědec. Opět se z reproduktoru chvíli ozývaly pouze kroky a pak elektronické zapípání stisknutého tlačítka.
"Ano, Tome, co se děje?" zavrčel majitel Komplexu.
"Dobrý den, pane Davisi, tady je Vojtěch Stránský. Potřebujeme, abyste do Dračí sluje okamžitě poslal někoho s novou dávkou sedativ. Vaše nový přírůstek se během transportu začal probírat a hrozí, že napadne jak mne i mého kolegu, tak také Toma.
"Co sakra děláte v Dračí sluji? Máte být oba na svém pracovišti!"
"Pane, naléhavě vás žádám, pošlete k nám pomoc. Může se co nevidět probrat."
"Dobrá, řekl po krátké odmlce Davis, jsem ochotný poslat pro vás a pro Toma bezpečnostní oddíl."
"A co Daniel?" zeptal se vědec.
"Pan Cinkota už tady má jeden přestupek ohledně spánku v pracovní době. Když k tomu přičtu jeho současnou situaci, vychází mi z toho, že je teď jen pouhým civilistou bez oprávnění a ti zde mají přístup zakázán. Není tedy vůbec mojí povinností, abych ho zachraňoval. Pro mě za mě, ať ho ta potvora klidně sežere."
"To si snad děláte legraci, já bez Daniela nikam nejdu!" rozčílil se vědec.
"A Tom určitě také ne. Navíc je to od vás kruté - vždyť ten kluk za to nemůže. Tehdy jsme byli všichni velice vytížení a odpočinek potřebovali jako sůl. I za ten dnešek můžu já. Kdybych ho nepřemluvil, neskončilo by to takto. Vlastně bych za to všechno měl pykat já."
"Je sice hezké, jak svého kolegu chráníte," řekl Davis, "avšak stále je to člověk s vlastním rozumem. Záleží pouze na vás - buď půjdete bez něj anebo vůbec. Zaznělo elektronické cvaknutí a dveřní zámky se aktivovaly.
"Máte třicet minut na rozmyšlenou. Pokud však ani do té doby nezměníte názor, budu se muset s vámi rozloučit navždy, čímž by se opět uvolnilo místo hlavního genetika." Interkom zachrčel a ztichl. "Doprdele," ulevil si vědec.
"Tak co? Pošlou nám sem někoho?" zavolal z dálky Tom. Vědec došel ke svým spoluvězňům, patrně neschopný vydat ze sebe ani hlásku.
"Co je? Co se děje?" vyzvídali.
"Ten magor nás tady zamknul!" řekl zoufalý vědec.
"Prý by poslal záchranný tým, ale má to jeden háček.. Buď půjdeme jenom já a Tom nebo nikdo."
"A to jako proč?" ohradil se Daniel.
"Podle pana Davise jsi se dnes provinil už druhým přestupkem a tím pádem už nejsi zaměstnancem Komplexu, ale pouhým civilistou bez oprávnění pro vstup, kterého prý nemusí zachraňovat."
"To snad nemyslí vážně, já ho tady nenechám!" ozval se Tom.
"Přesně tak, ani já ne, přidal se vědec.
"To je od vás milé, chlapi," řekl Daniel, "ale jak se chcete odsud dostat? Dveře mají elektromagnetické zámky a účinky těch sedativ také nejsou věčné."
"Mohli bychom zkusit zkratovat ovládací konzoli zadního východu," navrhl Tom.
"Bezva - a co když to nevyjde?" zeptal se Daniel.
"Teoreticky přichází v úvahu ventilace," pokračoval Tom, "ale nevím, jestli je pro nás dostatečně prostorná. Každopádně je nejdostupnější."
"Dobře tedy," souhlasil vědec, "pusťme se do toho." Ozvala se rána, jak kdosi prokopnul kryt ventilace a začal vylamovat prasklé nebo prohnuté příčky.
"Pánové, a co bude s tím zvířetem?" napadlo Daniela.
"Každou chvíli se může probrat!" Jeho otázku zodpovědělo ospalé zamručení.
"Je vzhůru!" zakřičel Tom. Z diktafonu zaburácel děsivý řev.
"Tlačte ho k zemi! Za žádnou cenu se nesmí zvednout!" zaznívalo mezi tupými údery a bolestivými skřeky. Snažili se snad muži toho tvora ubít?
"Bacha na ocas!" upozorňoval Tom. Sotva to dořekl, následoval čísi pád.
"Jsi v pořádku?" strachoval se vědec.
"Au, strašně to štípe," stěžoval si Daniel.
"Musíme mu to okamžitě vydezinfikovat," řekl Tom.
"Sami dva ho neudržíme," namítal vědec.
"Riskneme to a poběžíme do tvé pracovny?"
"Nic jiného nám asi nezbude," odpověděl ošetřovatel.
"Tak ale rychle, než se zcela probere!" K jejich krokům se přidaly klapavé zvuky.
"A sakra!" zaklel Tom.
"Běžte, já ho na chvíli zaměstnám."
"Ale-," chtěl namítnout vědec.
"Běžte!" zněl rozhodně Tomův příkaz. Oba výzkumníci tryskem vyrazili k pracovně. Vtom se však muselo něco stát, protože chroptivě zalapal po dechu a patrně upadl do bezvědomí.
"Dane? Co je ti?" strachoval se vědec o svého přítele.
"No tak, prober se! Podívej se na mě!"
"Kde to jsem?" zasténal Daniel.
"Nedaleko Dračí sluje," připomínal vědec.
"A kde je Tom?"
"Neboj, za chvíli přijde. Můžeš chodit? Musíš si to nechat vydezinfikovat." Hlavní genetik rozrazil dveře pracovny.
"Pojď, posaď se tady," řekl Danielovi.
"Já zatím zkusím najít tu dezinfekci." Veronika s Alfrédem nejprve slyšeli, jak nervózně přešlapuje a následně lomcuje dvířky od skříňky.
"Do háje s bezpečnostními předpisy!" nakopl vědec nešťastný kus nábytku.
"Dane, musím se vrátit za Tomem a vzít si od něj klíče. Zůstaň tady, hned jsem zpátky."
"Dobře…" zamumlal sotva postřehnutelně Daniel. Genetik utíkal chodbou k výběhu, co mu síly stačily. Najednou ho něco donutilo zastavit se. Hlasité bušení do dveří, které se periodicky opakovalo. "Tome, to jsi ty?" zeptal se vědec hlasem plným nejistoty. Bušení na chvíli ustalo, ale pak začalo znova, tentokrát s vyšší intenzitou.
"Potřebuji, abys mi dal klíče. Ta lékovka u tebe v pracovně je zamknutá. Kromě bušení z druhé strany dveří nepřicházela žádná odpověď.
"Tome, na tohle teď vážně nemám čas. Daniel je na tom moc špatně a já nevím, jak dlouho to ještě vydrží." Stále nikdo neodpovídal.
"Tak už toho mám dost, tady jde o lidský život a ty si ze mě děláš legraci?!" Zavrzaly dveře. "Okamžitě mi dej ty- uááá!" Ostrý skřek dal jasně najevo, že za dveřmi určitě nebyl ošetřovatel.
"Nn - nepřibližuj se!" koktal vědec. Jeho hlasitý dech se mísil s klapavými kroky zvířete.
"Zůstaň stát! Buď hodný!" Takovými a podobnými příkazy vědec tvora zasypával, bohužel bez prokazatelného úspěchu. Zvíře hra přestávala bavit, vydalo podrážděný vřískot a během asi půlminutového úseku nebylo slyšet nic víc, než zoufalé lidské výkřiky, výhružné vrčení a trhání masa spolu s údery zmítajících se končetin lovce i jeho oběti. Následující ticho vyplňovaly jen občasné čvachtavé a mlaskavé zvuky a praskání kostí. Veronika tu odpornou kakofonii raději přetočila. Znovu pustila záznam, nyní jen zarytě mlčící. Chystala se nahrávku zastavit, když tu náhle zaslechla další hlasy.
"Cinkotu si můžeme škrtnout, musíme ještě najít toho druhého vědátora a ošetřovatele."
"Nemusíme, je přímo tady," řekl druhý hlas. "Páni, co ho mohlo takhle zřídit?" přidal se třetí hlas. "Zřejmě ten jejich "drak" nebo jak tomu experimentu říkali," odpověděl druhý.
"Tamhle."
"Podívejte, jak je ta potvora veliká!" hlesl třetí hlas.
"A Davis nám dal jen tyhle narkotizační pistole a pepřáky!"
"Sklapni, Ušáku a běž radši odtáhnout vědátora ze dveří, ať můžeme zabezpečit oblast."
"Proč já?" stěžoval si dotyčný.
"Protože máš neustále hubu plnou keců, že jo šéfe?"
"Přesně tak, Kladivoune," potvrdil jejich nadřízený.
"To je ale humus! Ještě jedna taková akce a dávám okamžitě výpověď," nadával Ušák, když táhl tělo ke dveřím.
"Buď rád, že je vcelku, účinky toho sajrajtu z něj mohly udělat to samé, co z toho chudáka v pracovně."
"No jo, no jo, už mlčím," bručel Ušák.
"Proč jsi ho vytáhl sem? Měl jsi ho strčit dovnitř!" zavrčel Kladivoun.
"Si myslíš, že jsem blázen?" řekl Ušák.
"Dovnitř bych nešel ani za trojnásobný plat. Pojďte to zavřít, ať můžeme jít dokoukat ten zápas."
"Copak, bojíš se, že prohraješ sázku?" rýpnul si Kladivoun.
"To taky, ale mnohem větší strach mám z tý bestie, co leží jen pár metrů od nás a může se kdykoliv probudit."
"Pochybuju, že se probudí," namítl Kladivoun, "nažraný je dosyta, tak proč by vstával, ne?"
"Ticho, vy dva!" okřikl je šéf a zavřel dveře. V diktafonu zabzučelo rozepínání zipu.
"Pane Davisi, tady velitel týmu Alfa. Oblast je zajištěna. Vracíme se na své stanoviště."
"Dobře", zapraskalo z vysílačky.
"Po návratu se hlaste v mé kanceláři."
"Provedu, pane," odpověděl velitel.
"Jedeme, chlapi," řekl Ušákovi a Kladivounovi, "tady už jsme sko…"

Nahrávka skončila a páska se začala automaticky převíjet na začátek. Veronika a Alfréd ještě několik okamžiků nehnutě hleděli na přístroj, snažíc si srovnat v hlavě všechny události zvukového záznamu, jehož byli právě svědky.
"To je hrůza, co podnikneme?" bědoval Alfréd.
"V každém případě se uklidníme," řekla Veronika.
"Projdeme přes Dračí sluj, najdeme mého otce a pak se pokusíme odsud vypadnout.
"Cože?! Ty chceš jít dovnitř, přímo za zvířetem, které zabilo tři lidi? To je sebevražda!"
"Vzhledem ke stáří mrtvol už muselo pojít hladem."
"Na to bych moc nesázel," zavrtěl hlavou Alfréd.
"Někteří plazi vydrží hladovět velice dlouho."
"Kde ale pořád bereš jistotu, že je to plaz?" nechápala Veronika.
"V nahrávce bylo řečeno, že mláďata jsou nidifugní, s takovým pojmem jsem se setkala při výzkumu potravinářského potenciálu drůbeže a znamená to, že mláďata jsou už od narození samostatná při hledání potravy. Nikdy jsem neslyšela, aby se tento výraz používal pro jinou třídu živočichů, než pro ptáky. Navíc jsou tu ta pera, což ještě víc potvrzuje moji hypotézu."
"Jenže pták ti neprokousne poznámkový blok a nezanechá při tom otisky zubů," namítal Alfréd.
"Ta pera se tu musela objevit až později."
"Je tu příliš málo důkazů, než abychom vyvodili jednoznačný závěr," ukončila diplomaticky Veronika debatu.
"Pro jistotu si vezmu nahrávku s sebou jako důkaz dosvědčující Davisovo kruté zacházení se zaměstnanci. Prohledala ještě kapsy vědcova pláště, ve kterých však nenašla nic užitečného.
"Měli bychom vyrazit," ujala se znova vedení.
"Třeba po cestě objevíme mršinu toho tvora a ty konečně dáš pokoj."
"Jen aby ta mršina neobjevila dřív nás," zabručel Alfréd.




Ty z vás, kterým se líbil předchozí díl zřejmě zaujme zpráva, že se brzy ve spolupráci s amatérskou dabingovou skupinou Fénix ProDabing začne pracovat na převedení povídky do mluveného slova. O dalším postupu projektu budu podávat informace.

Trespasser: Boj o přežití - 39. kolo

3. července 2012 v 16:07 | Alfaraptor |  Soutěže
Rekapitulace minulého kola:

Všichni jste se rozhodli vzít si násadu od lopaty.


Informace o výbavě a zdraví jednotlivých soutěžících:

Isla-Nublar-Crew:
Zdraví: 40
Výbava: hák, světlice, lovecká puška Browning s 10 náboji

HAAS:
Zdraví: 40
Výbava: hák, světlice, lovecká puška Browning s 9 náboji

Deinonych:
Zdraví: 40
Výbava: hák, světlice, lovecká puška Browning s 9 náboji

Kryptoraptor:
Zdraví: 40
Výbava: hák, světlice, zbraň Calico MP50 (2/3 zásobníku)

Betaraptor:
Zdraví: 40
Výbava: světlice, lovecká puška Browning s 10 náboji a zbraň Calico MP50 (plný zásobník)

Pokračování pro všechny

Při svém putování jsi opět narazil na úsek jednokolejky, který, jak doufáš, tě zavede někam, odkud by sis mohl zavolat pomoc. Naneštěstí je postaven na pro tebe nepřekonatelné vyvýšenině. Asi nejdostupnější variantou, jak se s problémem vypořádat, by bylo pokusit se nějakým způsobem dostat dolů dřevěnou desku, kterou bys pak mohl použít jako rampu.


V tomto kole nebudou nabídnuty možnosti, záleží tedy pouze na vás, jak se problémem poperete. Můžete však použít pouze věci, které máte při sobě nebo jejich kombinaci. Fanatzii se meze nekladou.


(zobrazené předměty nejsou ve stejném měřítku)



(Foto: trescom.org (upravil Alfaraptor) a archiv autora)

Velociraptor

2. července 2012 v 11:24 | Alfaraptor |  Dinosauři (Beta)
Nejhojnější dinosaurus ve hře. Na ostrově se vyskytují dva poddruhy rozdělené do dvou smeček. Útočí ve skupinách, je rychlý, inteligentní a velice nebezpečný. Nebezpečnými je dělají hlavně jejich srpovité drápy na nohách.

Druh:Velociraptor "antirrhopus nublarensis" sensu Paul
Potrava: maso
Výška: 1,7 metru
Délka: 5 - 7 metrů
Váha: okolo 80 kg

Druh známý z prvních dvou filmů. Zcela první modely byly pouze statické a podle barevného vzoru se většinou jednalo o samce. Modely existovaly ve třech provedeních, které zřejmě odrážely jejich postupné zdokonalování až k výsledné finální verzi.

První fáze


Na první pohled poměrně prostý model s podivně jednoduchými hranatými předními končetinami a kulatou hlavou.

Druhá fáze


Snad nejhezčí model ze všech, který je vzhledově asi nejpodobnější filmové předloze. Je pro něj typická správně protáhlá tlama.

Třetí fáze


Vzhledově i tvarem hlavy se tento model podobá finální verzi. Tlama, podobně jako u finální verze, je kratší, než u předchozího modelu. V popředí se zřejmě nachází barevná varianta samice.

Finální verze



První známý funkční model, který se ve hře objevil, vypadal už naprosto stejně jako ve finální verzi hry. Měl kůži ve stylu samice z prvního filmu a byl poprvé představen v traileru a na několika snímcích na herní výstvě E3 v roce 1998.



Předpokládaný výskyt v Trespasseru:

Level Plantation House: 2 kusy (rodič a mládě)

Level Industrial Jungle: 2 smečky (blíže nespecifikovaný počet kusů) - 1. přibližně v současné oblasti poblíž vraku nákladního vozidla, 2. v oblasti bažiny - v současnosti přibližně nedaleko vraku helikoptéry Biosynu

Level InGen Town: 3 smečky (blíže nespecifikovaný počet kusů) - oblast náměstí a kostela (může se jednat o stejnou smečku), budova saloonu, uvažováno o 1 kusu v oblasti staveniště, 1 kus v domě Hernryho Wua

Level Plains: 1 kus na pláních, minimálně 1 až 2 kusy v oblasti přehrady + další blíže nespecifikovaný počet kusů

Level Pine Valley: 2 smečky (blíže nespecifikovaný počet kusů) - 1. v Raptořím údolí (také Údolí koster), 2. nedaleko geotermální elektrárny

Level Shore (= oblast geotermální elektrárny a hlavního přístavu): 2 kusy v oblasti geotermální elektrárny, blíže nespecifikovaný počet kusů v kancelářské budově přístavu

Level InGen Lab: 1 kus poblíž rozpadlé budovy (chybí podklady pro určení konkrétnější oblasti), blíže nespecifikovaný počet kusů v budovách laboratorního komplexu

Level Ascent (= Ascent 1 + Ascent 2): blíže nespecifikovaný počet kusů v údolí (chybí podklady pro určení konkrétnější oblasti - zřejmě někde v současném Ascent 1), 2 kusy na mostě (v současnosti Ascent 2), 2 kusy v oblasti Mt. Watson - 1. na lešení, 2. "Raptor Kong" - velice chytrý raptor, který na Anne shazuje kameny a kusy dřeva - podobnost se strařičkou hrou Donkey Kong

Level Summit: 3 kusy - nejsilnější raptoři určení pro závěrečný souboj (tehdy ještě neexistovala Alfa samice)



(Foto: trescom.org a archiv autora)