Listopad 2010

DinoCon 2010

28. listopadu 2010 v 15:53 | Alfaraptor |  Zajímavosti
Včerejší den jsem strávil návštěvou kopřivnického KoprConu, což je víkendové setkání fanoušků sci-fi, fantasy, hororu a příbuzných žánrů a aktivit. Letos byl jeho součástí také DinoCon věnovaný dinosaurům a především jejich odrazu v populární kultuře. Mohli jste se zde zúčastnit těchto přednášek:

Dinosauři a Strážci vesmíru
- o dinosaurech z tohoto seriálu 

Cesta do pravěku známá neznámá
- srovnání české a americké verze filmu

Burian a jeho cesta do pravěku
- přednáška o známém ilustrátorovi pravěku - Zdeňku Burianovi

Jurský park
- jak vznikal tento vynikající Spielbergův trhák


Nakonec tu mám takovou malou zajímavost - při přednášce o Cestě do pravěku na nás zaútočil nějaký masožravý dinosaurs. Naši dva přednášející se ho však nezalekli a vyhnali ho. Dravci nezbylo nic jiného, než zklamaně odtáhnout.



Brzy se také můžete těšit na nahrávku z přednášky o Jurském parku. 

Rozhovor s Mgr. Vladimírem Sochou

18. listopadu 2010 v 18:56 | Alfaraptor |  Rozhovory
Trespasser.blog.cz Vám exkluzivně přináší rozhovor se spisovatelem a popularizátorem paleontologie Mgr. Vladimírem Sochou. Je také autorem knih Úžasný svět dinosaurů a Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů.
  
Pana Sochu můžete zastihnout také na jeho vlastním blogu www.dinosaurus.bloguje.cz.



Čím Vás zaujala paleontologie a proč se jí věnujete?

Jako mnoho jiných kluků jsem vyrůstal s knihami a filmy o pravěku (v době mého dětství to byly ještě hlavně Burianovy knihy a Zemanova Cesta do pravěku). Už ve čtyřech letech jsem zbožňoval dinosaury a ve školce je kreslil místo tanků a autíček, které si k tvorbě vybrali kamarádi. Ta fascinace dávnými světy prehistorických zvířat se mi vryla pod kůži a trvá to nepřetržitě už asi pětadvacet let.

Jaký máte názor na pseudo-dokumemty o pravěku typu Putování s... nebo Planeta dinosaurů?

Tak samozřejmě to není ta úplně korektní věda a spoustu věcí si tvůrci dokumentů domýšlejí a podle potřeby přikrášlují (hlavně v rámci zatraktivnění děje). Na druhou stranu by ale nějaké suché hodinové rozpravy o rozdílech ve stavbě obratlů zřejmě veřejnost unudily. Představit pravěký život tak, aby to bylo stravitelné a zajímavé i pro širokou laickou obec si prostě vynucuje určité zjednodušení a občas i nějakou tu nepotvrzenou hypotézu, prohlašovanou tvůrci za fakt. Dokumenty jsou podle mého názoru určitě přínosné pro vytvoření obecné představy, nesmí se ale brát jako nevyčerpatelný zdroj zaručených informací.

Vyhynutí neptačích dinosaurů a dalších pravěkých tvorů na konci křídy dodnes není zcela objasněné. Co si myslíte, že jej způsobilo?

K tomuto tématu už bylo napsáno hodně milionů stran knih, pojednání a vědeckých statí. Já těžko přinesu něco nového a převratného. Osobně zastávám názor, že šlo o komplex několika faktorů, z nichž dopad obřího vesmírného tělesa v oblasti dnešního Mexického zálivu byl jen jednou, přestože možná rozhodující událostí. Spíše jsem zvědavý na zpřesnění datování katastrofy K-T. Brzy se zřejmě posune poněkud do minulosti, z dnes obvykle udávaných 65,5 Ma asi o půl milionů let dál.

Brzy se má v knihkupectvích objevit Vaše třetí kniha s názvem Dinosauři od Pekelného potoka. Můžete už teď čtenářům o titulu něco prozradit?

Ano, kniha by měla vyjít již ve čtvrtek 25. 11. Jedná se o poměrně podrobnou a snad i docela čtivou (mohu-li jako autor posoudit) sondu do života posledních neptačích dinosaurů, obývajících ekosystémy západu Severní Ameriky v době před asi 68-65,5 miliony let, tedy na úplném konci křídy. Jde o populární dinosaury ze souvrství Hell Creek (Tyrannosaurus, Triceratops, Ankylosaurus ad.), ale nejen o ně. V knize se čtenář dozví také o počátcích výzkumů v 19. století, o měkkých tkáních dinosaurů nebo třeba o vztazích mezi indiány a zkamenělinami dinosaurů.

Snad skoro každý, kdo se zajímá o pravěk a dinosaury viděl film Jurský park. Byl jste také ovlivněn tímto Spielbergovým trhákem?

Určitě, Jurský park jsem viděl poprvé ve svých 11 letech a stále patří mezi mé vůbec nejoblíbenější filmy. Trochu kriticky jsem o něm začal přemýšlet až později. Samozřejmě je tam spousta různých faktických chybek a filmařských přehmatů, celkově je to ale nepochybně mistrovské dílo, které ovlivnilo vývoj celé trikové kinematografie. A samozřejmě ovlivnilo také popularitu dinosaurů u světové veřejnosti…

Tento blog se věnuje počítačové hře Trespasser, která byla vytvořena na motivy druhého dílu Jurského parku. Měl jste možnost si tuto hru zahrát? Pokud ano, jak na Vás zapůsobila?

"Trespásra" jsem si poprvé zahrál na jaře roku 2000 a hra na mě tehdy určitě zapůsobila. Je škoda, že nebyla dodnes plně doceněna, protože v roce vzniku (1998) také představovala určitý milník ve vývoji počítačových her. Atmosféra "Site B" je skutečně velmi působivá a hlas Richarda Attenborougha coby Johna P. Hammonda jen dodává na atraktivitě. Osobně bych si určitě rád zahrál pokračování, pokud by vzniklo (a to přesto, že jinak už několik let počítačové "gamesky" nehraju).

V současné době probíhá projekt "DinoChicken", jenž se pokouší pomocí genetických manipulací vytvořit tvora podobného dinosaurovi. Schvalujete podobné pokusy? Myslíte si, že je to etické?

Tak předně, ono není úplně jasné, co že to v současnosti vlastně probíhá a jaký je cíl tohoto údajného projektu (nikoliv "tvor podobný dinosaurovi", ale spíše "geneticky pozměněný kur"). Jack Horner rozebírá etické otázky této záležitosti i ve své knize How to Build a Dinosaur… a snaží se rozptýlit všechny pochyby o víceméně humánním charakteru zmíněných experimentů. Já osobně se považuji za člověka s výraznou empatií vůči zvířatům a jakékoliv laboratorní pokusy na nich se mi nelíbí (i když uznávám, že některé jsou asi potřebné a nezbytné). To by ale bylo na úplně jinou debatu…

Chtěl byste na závěr něco vzkázat čtenářům?

Na nějaká "nadčasová" moudra se určitě necítím, tak snad jen: "Nepřestávejte žasnout nad okolní přírodou, málokoho napadne, že každý malý brouček a keřík je vlastně jedinečný produkt miliony let trvající evoluce…"

Děkuji Vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v osobním i pracovním životě.

Jurské přežití - Tyrannosaurus - část 3.

14. listopadu 2010 v 18:57 | Alfaraptor |  Jurské přežití
Mladý Tyrannosaurus má velice nebezpečný život. Potom, co ho vyhnali rodiče, se o sebe musí postarat sám. Přežil setkání se Spinosaurem a také o vlásek utekl smečce nebezpečných Velociraptorů. V dnešním pokračování bude Tyrannosaurus bojovat o teritorium.

Několik dalších dnů už na tom byl podstatně lépe. Ulovil několik Gallimimů a přiživoval se i na zdechlinách. Vždy ale prohledával okolí, aby se ujistil, že mu nehrozí nějaké nebezpečí. Objevil také, že když bude trpělivý, tak se mu podaří ulovit pár ryb v řece. Avšak potřeboval sehnat teritorium o velké rozloze s dostatkem kořisti. Nedaleký lesík s příléhající planinou vypadal jako vhodné místo. Nevěděl ale o Ceratosaurovi, jemuž tohle území patřilo. Byl to starý rváč, nelítostný, houževnatý, pokrytý mnoha šrámy. Toho se bude muset mladý Rex zbavit, pokud bude chtít jeho území.

Asi za tři dny viděl svého soka jak hasí žízeň v nedaleké řece. Ideální příležitost zaútočit. Zdejší vegetace poskytovala Tyrannosaurovi ideální krytí. Při dalším Ceratosaurově sehnutí prudce vyrazil. Setrvačností srazil starého dravce do řeky, až voda stříkala na všechny strany. Naštěstí tady byla malá hloubka. První se zvedl Ceratosaurus a s děsivým řevem se vrhnul na Rexe. Ten už byl také na nohou a jen tak tak uhnul protivníkomu nosnímu rohu, který mu těsně prosvištěl kolem oka. Tyrannosaurus využil okamžiku, kdy mu nepřítel odhalil svůj nechráněný krk. Ceratosaurův troufalý řev se pomalu měnil na přidušené kvičení bolestí, jak se Tyrannosauří zuby čím dál hlouběji zanořovaly do jeho šíje. Zaznělo nepříjemné křupnutí a Ceratosaurus se zhroutil mrtvý k zemi. V očích se mu odrážela nevýslovná hrůza. Krev pryštící z jeho ran pomalu zabarvovala řeku doruda. Tyrannosaurus vítězoslavně položil tlapu na hlavu mrtvoly a vydal triumfální řev. Dal tak najevo všem v okolí, že se právě stal vládcem této části ostrova.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ... 

Jurské přežití - Tyrannosaurus - část 2.

13. listopadu 2010 v 11:35 | Alfaraptor |  Jurské přežití
V minulém díle byl mladý Tyrannosaurus vyhnán svými rodiči a musel se naučit sám o sebe postarat. Také zažil úplně první setkání se svým úhlavním nepřítelem Spinosaurem, před kterým utekl do hustého lesa, kam za ním predátor nemohl.

Tyrannosaurus, vyděšený, ale alespoň trochu nasycený, dorazil k mýtince, na které se pásli Gallimimové. Probudily se v něm instinkty lovce. Musel si dávat pozor na jejich hlídky, jenž by okamžitě upozornily celé stádo. Dravec se proto pomalu plížil okolo nich a snažil se jim odříznout únikovou cestu. Byl však prozrazen. O svůj moment překvapení přišel kvůli neopatrnému šlápnutí na větvičku. Stádo se dalo do pohybu. Musel rychle jednat. V zoufalství skočil na nejbližší zvíře, div, že se sám nezabil. Gallimimus, který měl vahou Rexe zlomené obě nohy, smutně řžál bolestí i strachem, dokud zubaté čelisti neukončily jeho trápení. Tyrannosaurus však stále nemě vyhráno. Z lesa jej pozorovalo několik dychtivých pohledů. Zpoza stromů vyšel dvounohý tvor asi dva metry vysoký a směle si to namířil přímo k Rexovi. Při tom ho neustále sledoval velkýma inteligentníma očima. T-Rex z toho byl úplně zmatený. Ještě nikdy se nesetkal s někým tak kurážným. Způsob, jakým se na něj ten tvor díval jej až skoro děsil. Ale kořisti se rozhodně vzdát nechtěl. Napřímil se a na příchozího zařval. Menší dravec sice možná vypadal, že uteče, ale místo toho začal vydávat krátké a nepříjemné zvuky, cosi jako štěkání. V ten okmažik se z lesa vynořili další jemu podobní. Obcházeli dvojici na mýtině v kruhu, který se neustále zužoval. Nezkušený Tyrannosaurus to nevydržel a ohnal se po nejbližším z nich, čímž vyprovokoval ostatní, aby na něj zaútočili. Jejich drápy na předních i zadních končetinách mu způsobily hluboké rány po celém těle. Nakonec ze sebe setřásl i ty nejotrlejší jedince a s potupným řevem utekl do lesa. Od té doby choval k Velociraptorům uctivý respekt. Ti se mezitím pustili do jeho tak těžce získané kořisti.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...   

Záhada hřebetních plátů Stegosaura vyřešena?

9. listopadu 2010 v 16:09 | Alfaraptor |  Videa
Dlouhou dobu si vědci lámali hlavu nad tím, k čemu měl Stegosaurus na zádech dvě řady kostěných desek. Nejprve se tvrdilo, že ho chránily před dravci. Později zaznívaly názory, že sloužily k termoregulaci nebo k případnému zastrašení predátorů.... 

Avšak podle nejnovějších poznatků víme, že Stegosauři své desky používali k létání a plachtění, přičemž pevný napajtý ocas s čtyřmi ostrými trny jim sloužil jako kormidlo.

Pokud tomu, co tady píšu nevěříte, pusťte si následující video...



Co si představíte v souvislosti s Trespasserem nebo Site B?

7. listopadu 2010 v 21:08 Zajímavosti
Tohle je něco jako takový menší průzkum mezi blogery - jakou scénu nebo krajinu si představíte ve spojitosti s těmito pojmy. Já si například vybavím vrak loveckého džípu uprostřed jehličnatého  lesa. Na střeše tohoto džípu stojí Velociraptor. Kousek od auta se povalují ostatky lovce svírajícího pušku bez nábojů....

Máte nějakou podobnou představu? Pokud ano, tak neváhejte a napište ji do komentářů.

Představa